Znáte to také? Nějaká písnička Vám v uších neustále zní a ne a ne se té melodie zbavit. Můžete si vzpomenout na spoustu jiných a i hezčích písní, nicméně se té jedné – vlezlé – nezbavíte. Čím to je a proč to tak je? Skutečnosti, které bych si chtěl vybavit na požádání, se nechtějí vybavit ani při usilovném přemlouvání sebe sama, a fakta, o jejichž vstup do své mysli jsem se rozhodně neprosil, okupují můj mozek.

Ano, na epistemologii (nauce o poznání a vědění) bychom se dozvěděli, že vědění je habitus, tedy nějaká kvalita, která v nás setrvává dlouhodobě. Na rozdíl od paměti krátkodobé, která je pouhou dispozicí. Při indispozici – náhlé nezpůsobilosti, kterou může způsobit třeba i ta vlezlá písnička – nám totiž vědění informace v sobě uložené poskytne, dispozice však nikoli.

I když to zní logicky, nepřestávám se ptát, proč tomu tak je. Snad proto, abychom se sami museli rozhodnout, co je pro nás důležité a co si chceme pamatovat i za cenu probdělých nocí nad skripty a učebnicemi? Snad proto, že v životě nejde primárně o ta skripta, ale o cíle daleko vyšší?

Ono se totiž může stát, že jednoho dne budeme bez „pomůcek“, které nám běžně napovídají, jak dál. Potom nám nezbude nic jiného, než využít své vlastní vědění.

Občas mě napadne otázka unesených křesťanů. Co dělají celé dny? Co se modlí? Říkám si, jestli bych v jejich situaci plné indispozic dokázal ze své mysli něco vydolovat, aniž bych k tomu měl jakékoli vnější podněty nebo impulsy.

Nebo za totality kněží ve vězení. Dokázali sloužit mši svatou bez jediné knihy. Jak to dokázali? Nabízí se odpověď, že díky tolika odslouženým bohoslužbám předtím, se jim slavení mše vrylo do paměti. Ano, možná. Ale sám jsem četl některé věci tolikrát a zpaměti je nedám. Oni museli nejprve každou mši bytostně prožít, aby potom byli schopni téhož v nehostinném vězeňském prostředí.

A jak kdysi žila svou víru moje babička, když nyní i přes pokročilou fázi Alzheimerovy choroby, v níž nedá dohromady souvislou větu, při společné modlitbě „odříká“ modlitbu Otčenáš i Zdrávas, Maria bez chyby?

Stojíme na prahu nového roku. Moc bych nám všem přál, abychom v něm nabrali správný směr. Abychom neustále směřovali za Kristem a natolik ho poznali, že ze vztahu s ním dokážeme čerpat sílu i v situacích, kdy nebudeme mít po ruce žádná skripta ani návody ani žádné jiné pomůcky. V situacích, kdy budeme moci žít jen z toho, co máme v nitru.